Ale Bůh...!
23.08.2014 13:21
Nedávno jsem na Šťasném blogu narazila na zajímavou myšlenku: „Cokoli se řekne před ALE, nic neznamená.“ Zajímavá myšlenka. Je pravdou, že i já ve svém životě najdu celou řadu situací, které potvrzují toto pravidlo.
- Chtěla jsem se přihlásit do knihovny, ale...
- No dělej, jak myslíš, ale já bych ...
- Hrozně bych chtěla zhubnout, ale ...
- Moc jsem se těšila na vaši oslavu narozenin a vážně jsem chtěla přijít, ale ...
My lidé tak často používáme první půlku souvětí, abychom omluvili, přikrášlili nebo zamaskovali to, co máme doopravdy na srdci. Všimli jste si někdy, že Bůh daleko víc miluje druhou část odporovacího souvětí – tedy to, co se nachází za spojkou "ale"? Jako by onen úvod nebyl až tak důležitý. Schválně si zkuste někdy najít všechny verše v Bibli, v nichž se vyskytje sousloví „Ale Bůh“. Jeden vedle druhého mluví o Boží moudrosti a velikosti. O tom, že ať už vypadá situace naprosto skvěle (Lukáš 12/20) či totálně beznadějně (Genesis 19/29), když přijde Bůh, může být všechno úplně jinak.
Přemýšlím nad všemi situacemi, kdy jsem na vlastní kůži mohla zažít význam sousloví „Ale Bůh…“, a na tváři mám potutelný úsměv. Ano, nemám je ráda. Většinou při zjištění, že Boží plány značně odporují těm mým, prskám a vztekám se, jen pro to, abych pak zjistila, že ten jeho plán byl stejně nejlepší.