O zálohování
03.11.2013 21:20
„Tak co, našli, milí rádcové, našli?“ zdravil mě kolega v práci dotazem, zda jsem konečně objevila svou ztracenou flasku.
„Nenašli, nenašli…“ kontrovala jsem očekávanou, a bohužel pravdivou odpovědí.
„Ale flashky dneska nejsou drahé a ty jsi určitě poctivě zálohovala…“ Jízlivá poznámka tnula do živého. „Ale jo, zálohovala jsem … v červnu …“ Tříměsíční prodleva najednou vypadá jako věčnost. Zvonění na hodinu mě zachránilo od přednášky na téma „Kovářova kobyla chodí bosa.“
Což o to, data na disku se zálohují relativně snadno, stačí nebýt lajdák a vzpomenout si a pak už to jde víceméně samo. Jak ale zazálohovat cennosti našeho života?
Včera jsem byla na pohřbu. Kamarádce umřel tatínek. Během obřadu jsem vzpomínala na svého vlastního tátu. Jak málo si toho pamatuju. Nevím, jakou měl rád barvu. Nevím, co poslouchal za hudbu, nad čím přemýšlel, společné zážitky bych spočítala na prstech jedné ruky. Jak si uchovat vzpomínky?
Někteří lidé to řeší fotkami. Fotí se kdekoliv a kdykoliv. Fotí, co je napadne či co jim přijde zajímavé a důležité. V některých případech se nechají inspirovat nápady někoho jiného a fotí své měsíční kolekce na dané téma. (Já společných fotek s tatínkem moc nemám. Inu, byla jiná doba – digitály neexistovaly a kinofilmy byly drahé.)
Další osvědčenou metodou jsou krabičky pokladů. Někdo má památeční plechovou krabičku, jinému postačí krabice od bot a další potřebuje celý šuplík v psacím stolu. Poklady bývají nejrůznější – ustřihnutý pramen prvních vlásků, mušlička z první společné dovolené od moře, obrázek hlavonožce – jen trochu umatlaný od bonbónu a pod ním roztřesenou rukou připsáno MAMA. (Mně po tatínkovi zbyla jen stará zobcová flétna, na kterou hrával jako malý kluk. Je strašně zanesená a hrát se na ní nedá, ale je to „ta flétna“.)
Nikdy jsem nepřišla na chuť psaní deníků. Ne že by mě to nelákalo, dokonce jsem to několikrát zkusila. Mé odhodlání obvykle ztroskotalo na nedostatku vytrvalosti. A tak obdivuju jak ty, kteří mají vedený cestovatelský deník s razítky dobytých vrcholů, tak ty, kteří poctivě léta letoucí vedou deník modlitební, kterému svěřují své nejintimnější přání a postřehy z hovorů s Bohem.
Množství zaznamenaných vzpomínek ze vztahu se svým pozemským otcem už asi nerozšířím. Ale o své vzpomínky na chvíle s Bohem přijít nechci. Můj způsob „zálohování“ zážitků s Nebeským Tátou coby pečliví čtenáři Myšlenek dne znáte. Trefně jej vyjádřil král David v 78. žalmu: „Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal … aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali.“ (Žalm 78/4,7)
A co vy, našli jste ten svůj?