PF 2017
02.01.2017 11:33
Letos jsem si nějak nemohla vybrat z PFek, tak máte tady hned čtyři. Vyberte si, které se vám líbí.
První (moje oblíbené):
Druhé (Rosťovo oblíbené)
Třetí a čtvrté:
Rok 2016 byl jak na banánové slupce. Stala se halda věcí. Skoro mám pocit, že se za ten rok toho stalo víc než za posledních deset let v mém životě.
Nejdůležitější změnou bylo, že jsem změnila příjmení. Jelikož já jsem chtěla malou svatbu (mým snem bylo mít svatbu "my dva a svědci") a můj nastávající chtěl opravdu pořádnou veselku, měli jsme nakonec svatby dvě. Tedy svatba jako taková byla jenom jedna - poslední dubnový den se ze slečny Černohorské stala paní Zídková. V modlitebně BJB Brno jsem řekla (dokonce dvakrát!) ANO a od té doby kráčím životem po boku Rosti Zídka. Na obřad mohl přijít kdokoliv, ale samotná oslava proběhla v úzkém rodinném kruhu (i tak nás bylo asi 25). O čtrnáct dnů později jsme měli tzv. posvatební oslavu. Ta se konala na Vysočině - v Sázavském kostelíku byla slavnostní posvatební bohoslužba a poté jsme se přesunuli do tamějšího kulturáku, kde nás slavilo hrubě přes stovku a juchalo se do pozdních ranních hodin. (Já teda odcházela už okolo půlnoci, Rosťa zamykal kulturák asi ve tři...). Pár informací ze svatby je k nalezení na https://svatba-rosta-lucka.webnode.cz
Druhou podstatnou změnou byl fakt, že jsem se hned po svatbě začala znatelně zakulacovat. S Rosťou jsme si řekli, že bychom sice děti chtěli, ale že si kvůli tomu nebudeme nějak přehnaně lámat hlavu - když to půjde, prima, když to nepůjde, škoda, ale žádné harakiri v podobě umělého oplodnění podstupovat nehodláme. Prostě jsme tomu nechali volný průběh ... a zadařilo se hned první měsíc. Takže do konce ledna 2017 by nás mělo být o jednoho víc.
Třetí změna - Rosťa změnil zaměstnání. Práce na stavební fakultě VUT je sice prima, ale místní chlebodárce zrovna neplatí nejlíp, a tak bylo na čase se poohlídnout po něčem jiném. Od února pracuje ve firmě Bilfinger Babcock jako projektant ocelových konstrukcí pro kotle. No a aby se mu po učení nestýskalo, na půl úvazku stále zůstává zaměstnancem VUT, kde se věnuje převážně dálkovým studentům a diplomantům.
Jak už jsem říkala, dá-li Pán Bůh a nic nepředvídatelného nenastane, od ledna se rodinný klan Zídků rozroste o dalšího člena. Abychom měli kde hlavu složit, hned po svatbě jsme se vrhli do rekonstrukce Rosťova staromládeneckého doupěte do podoby bytu, v němž se dá aspoň trochu fungovat ve třech. Brněnská paneláková 1+1 se starým umakartovým jádrem doznala znatelných změn. Teď máme trochu jinou dispozici bytu - pravda, neumíme nafukovat byty, takže je to stále 1+1, ale teď zmizela chodbička a do kuchyně se teď už vejde jídelní stůl. Rekonstrukce se trochu protáhla - nakonec jsme se stěhovali až v půlce prosince a i teď, začátkem ledna, je tu spousta krabic a spousta dodělávek... snad to všechno do porodu stihneme.
Jak říká můj milovaný muž - je to jako na parníku - vlny se valí, je ti blbě, bliješ, ale vystoupit nemůžeš. I když - to je otázka. John Ortberg v roce 2008 napsal knihu "Chcete-li kráčet po vodách, musíte vystoupit z lodi".
Loď je pro nás místem, kde se cítíme pohodlně. A když už tedy ne pohodlně, tak alespoň bezpečně - ve víru všech životních bouří, kterými procházíme. Kdežto voda, na níž máme vystoupit, je divokým živlem - něčím, co nás ohrožuje a z čeho máme strach.
Do roku 2017 nám všem přeji, ať dokážeme pomyslně vystoupit z lodi - tedy ať umíme udělat krok víry a pustit se do neznáma.
Náš oblíbený Sheldon Cooper z Teorie velkého třesku má heslo: "změny nejsou v pohodě, to se jenom tak říká." Jasně, vyjít ze zóny bezpečí nejspíš nebude v pohodě. Člověk se dostane na cestu, jejíž průběh je značně nejistý. Ale přijmout výzvu a začít navzdory všem nepříznivým okolnostem riskovat a důvěřovat Pánu Bohu je jediný způsob, jak nepřežívat, ale žít.