Bílá růže
26.07.2013 21:25
Bývá zvykem, že na konci školního roku žáčci školou povinní zásobí své učitele květinami, bomboniérami a podobnými věcičkami. Tedy ... někteří žáci některé učitele. Zejména ty obzvlášť oblíbené. Nebo třídní učitele. Nebo ty, kteří vám přidali na známce a chcete jim za to poděkovat. Nebo ty, kterým se potřebujete zavděčit.
Nejsem nijak zvlášť oblíbená (což matikářky mnohdy nebývají). Letos jsem byla třídní maturantů, a tak svou kytkovo-alkoholovou-bonboniérovou nadílku už jsem měla za sebou.*) Odcházím na jinou školu, takže status "potřebuju se zavděčit" taky padá... Zkrátka - nebyl nejmenší důvod, proč bych měla dostat nějakou tu kytku... Ale stejně...
Když jsem šla v pátek 30.6. do školy, tak jsem jenom utrousila malou modlitbu. "Bože, ty víš, že o kytkách to není. Že dobrá učitelka se nepozná podle množství kytek. ... i když někdy taky jo. Ale... já bych chtěla aspoň jednu, jedinou kytku ... Nemusí být velká ... třeba jenom jedna růže nebo jedna gerbera... žádný pukét... A bylo by super, kdyby přišla od někoho, od koho to vůbec nečekám... prostě takové malé "děkuju, že jste" Víš, vzhledem k tomu, co se teď ve škole děje, tak nějak ani nevím, jestli učím dobře a jestli to vůbec mám dělat... potřebovala bych slyšet "jo, jsme rádi, že nás učíte".
A odpověď přišla. Od Jirky z 2.B - měla jsem ho na matiku. Přišel se rozloučit a poděkovat. Spolu s ním přišli ještě další tři kluci z téže třídy. A že je to stálo dost úsilí - nebyla jsem k zastižení v kabinetě, ale místo toho jsem pracovala s davem vyučujících ve sborovně školy na inventarizaci knihovny. Museli přijít, vytáhnout si mě ze sborovny (což znamenalo překonat ostych, otevřít dveře a v davu vyučujících najít mě...). Jirka to zvládl. Jeho krásná bílá růže na mě mrkala svými okvětními lístky, jako by říkala "Vidíš? Vzpomněl si... Vzpomněli si". Možná je to hloupost, ale ... možná, že Jirka ani netuší, že byl něčí vyslyšenou modlitbou.
*) Vsuvka: Nepředpokládám, že to moji maturanti čtou, ale kdyby náhodou ano: jsem moc vděčná všem, kteří si vzpomněli - ať už plánovaně (Michal po maturitě vážil cestu do školy, aby osobně přišel poděkovat...), poloplánovaně (ty kytky byly moc hezké a Metaxa s Portským se budou hodit...) či zcela neplánovaně (část 4.A ráno před předáváním vysvědčení vykoupila bufet, takže jsem dostala haldy tofiffe - jediné bonboniéry, která zde byla :-)) Opravdu jsem nečekala, že poté, co jsem u posledního zvonění dostala nádhernou kytici z gerber a růží, přibude ještě něco navíc....