Možná
01.02.2015 22:09
Jsem přeborník na vyrábění katastrofických scénářů. Třeba
- ředitel na poradě oznámí, že bude nucen propustit 4 učitele. V sekci matematiků jsem poslední příchozí. Možná propustí mě a …
- držím v ruce výsledky boreliózy. Antibiotika opět nezabrala. Na další mám alergickou reakci. Možná se to nikdy nezlepší a budu nemocná nadosmrti. Anebo to možná bude dokonce horší. A možná, že ...
- poslouchám stesky svých kamarádek, které fňukají, že jsou samy, a říkám si – když ony, takové milé, krásné, chytré, nemůžou najít toho pravého, možná se taky nikdy nevdám…
Ano, vím, že psychologové dokázali, že drtivá většina toho, s čím si děláme starosti, jsou věci, které buďto nemůžeme ovlivnit, anebo nikdy nenastanou. Ale pouhá znalost tohoto faktu mi nijak zvlášť nepomáhá se přestat stresovat a bát.
Dnes mě napadlo se podívat, kolikrát je v ekumenickém překladu Bible použito slovo „možná“. Více než polovina z těchto výskytů je ve známém rozhovoru Abrahama a Hospodina o vyhlazení Sodomy a Gomory (1 Mojžíšova 18/20n). Abrahám zde smlouvá a říká „Možná je zde 50 spravedlivých … možná jich je čtyřicet …a co takhle deset?“
Zvláštní. Jak to, že Hospodin přistoupí na Abrahamovu hru a pokračuje v licitaci? Odpověď najdeme o pár veršů výše, kde Hospodin o Abrahamovi řekl: „Důvěrně jsem se s ním sblížil.“ Abraham je Božím přítelem. Jsem já Božím přítelem? Řekl by o mě Bůh „Důvěrně jsem se s ní sblížil“? Je náš vztah natolik blízký, že si troufnu se modlit nejenom za ty obrovské věci jako je válka na Ukrajině či hladomory v Africe, ale i za ty starosti, které vlastně nemají konkrétní podobu, ale přesto mi jako jakýsi tíživý dusivý mrak v podobě „možná“ berou radost ze života?
Při přemýšlení nad slovem „Možná“ jsem prožila ještě jeden okamžik osvícení. Uvědomila jsem si, že mnohem zajímavější než počet výskytů slova „možná“ je však zjištění, kdo toto slovo říká. Nebo spíš neříká. Slovo „možná“ totiž nikdy nezazní z úst Boha. Bůh s námi nepotřebuje hrát hru na „možná, možná ne“. On totiž ví.
A co já? Vím, že On ví?